Promiň mi, že už tě neznám,
že nevím kdo jsi, ikdyž tě každé ráno vidím…
ikdyž každý den na tebe pohlédnu když vstanu,
ikdyž vvečer sundávám svou masku.
Promiň že nerozumím všemu co mi říkáš,
ani tomu co se snažíš naznačit.
Promiň že tě nevnímám, ale vždyť nevím kdo jsi….ani kde jsi.
Promiň že ti kradu tvou krásu i tvůj hlas,
promiň, že hlady mučím tvé tělo i tvého ducha, ale bez tebe přece nepřežiji!
Promiň, že na tvé tváři dopouštím vrásky,
že stříhám i rvu tvé vlásky,
a promiň, že dýchám tobě určený vzduch…
Omlouvám se, že tvým jménem podepisuju, i tvou krví smlouvy, za které nemáš ty nejmenší zodpovědnost.
Promiň mi, že o nich víš…
promiň mi, že nechávám tvé slzy kapat z mých očí,
promiň, že rozdávám tvůj úsměv, který mi nenáleží…
promiň, že bourám tvé mosty,
a promiň, že zdravím tvé známé…
promiň, že poslouchám tvé srdce
a promiň, že mluvím tvým jazykem, promiň, že píšu tvým písmem.
Promiň, že teď zveřejňuji tvá slova.
Promiň, že jsem ty, ikdyž ty nejsi já…
promiň!